Abyste se kurva všichni neposrali

Co je horší než červ v jabku? Holokaust. A co je horší než holokaust? Batman v Superman: Dawn of Justice. Protože Batman v Superman: Dawn of Justice je zrůdná urážka lidstva, která naprosto totálně posrala, co mohla, a pokud si do ní alespoň trochu nerejpnete, nejste o nic lepší než devadesátkovej Joel Schu­macher s gumovejma bradavkama. A co víc by si taky cynická piča jako já mohla přát, než pořádnou hollywoodskou sračku, kterou může rozesrat na kaši víc než Sonnyho Corleona u mýtný budky? Jestli ste se ale třásli zrovna na tenhle scénář, tak to vás asi budu muset kurva zklamat. Dneska tady totiž zavládne trochu jiný pičování.

Logika versus marketing

Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti je pěkně dementní název pro film, a to obzvlášť pokud takovej film navazuje na Muže z oceli, kterej se slůvku Superman záměrně vyhejbal seč mohl. Průser je ale bohužel v tom, že pokud točíte velkej komiksovej blockbuster za čtvrt miliardy, jenom „Úsvit spravedlnosti" vám dostatek hashtagů, na kterejch by šla postavit pořádná propagační kampaň, bohužel nezaručí. A to obzvlášť, když se vlastně nabízí tak krásná alternativa jako mrdnout do hedlajnu dvě nejprofláklejší komiksový mlátičky, který relativně dobře zná dokonce i vaše máma.

Samozřejmě komukoliv aspoň s půlkou mozku je jasný, že konflikt Supermana s Batmanem je v podstatě jen fáze, přes kterou se musí oba klaďasové dostat, aby se v závěru mohli hezky chytnout za ručičky a potřít skutečnou hrozbu. I tak je ale docela zjevný, že Warneři konkrétně tuhle tématickou krávu trošičku předojili. Na rozdíl od toho „Úsvitu spravedlnosti", kterej skutečně tak nějak vystihuje hlavní pointu celýho filmu, je totiž ona konkrétní fyzická rubačka Batmana se Supermanem prostě fakt jen jednou z několika kapitol, který pro název filmu dávaj podobnej smysl, jako kdyby se druhej Iron Man měl menovat Iron Man v War Machine. Jasně, ta bitka tam technicky je, ale Tony si před ní nachčije do obleku.

Vypravěčský koule v kontextovým svěráku

Fakt, že patřím asi tak k 0,2 % popkornožroutů, který z Dawn of Justice opravdu nekontrolovatelně srali kostky, mi dává unikátní příležitost zarazit si hlavu hluboko do prdele a všechny vás vyfakovat a pohoršovat se nad vaším neandrtálským vkusem a marvelovským hovnoserstvím. Bohužel mám v sobě ale zároveň i tolik sebezapření, abych viděl, že stejně jako každej jinej film, i tenhle má bohužel svý problémy (otřepaněji už to asi napsat nešlo), který nejde tak úplně ignorovat.

I když je ono srovnávání s marvelovkama docela zbytečná podpásovka, v jednom ohledu si ji neodpustím. Zatímco totiž filmovej Marvel se během let naučil přežvejkat svý komiksový příběhy pro normální filmový konzumenty poutavě a hlavně srozumitelně (sic to občas znamená sama sebe trochu ztrapnit, snad aby si někdo nemyslel, že se Disney bere nějak vážně), Dawn of Justice to zkouší přesně opačně a naopak vytváří orgasmickej fesťák pro všechny DC fanboye, kteří doteď v rámci letních kinovýletů zůstávali značně neukojení.

Blbý ale je, že tyhle komiksový orgie nejsou ani zdaleka dotažený do konce, takže Úsvit spravedlnosti nakonec zůstává skřípnutej přesně tak, aby dokázal nasrat úplně všechny. Tudíž zatímco normální člověk je tak akorát zmatenej z divnejch snovejch sekvencí a videozáznamů s Milesem Dysonem, kterej si opakuje svou roli z druhýho Terminátora, naopak znalec komiksů se brzo začne škrábat na hlavě, jestli scenáristi obkreslili Lexe Luthora podle Maxe Landise čistě jen aby ho nasrali, nebo jestli Zack Snyder vůbec někdy četl Návrat temnýho rytíře, ke kterýmu se jinak furt tak vehementně hlásí.

Dawn of Justice například v jednom momentě pokládá zajímavou otázku, jak v piči by asi musel bejt svět, ve kterým Batman vezme bouchačku a natvrdo začne zabíjet lidi. Bohužel se mu ale nedaří vytvořit jakoukoliv srovnávací paralelu s Batmanem současným, kterej v hned několika dalších momentech vezme Batmobil a natvrdo začne zabíjet lidi. Jasně, Affleckův Batman není první filmovej Batman, co zabíjí, je ale zároveň první, kterej nám vyloženě sliboval, jak strašně se bude držet komiksů.

Všichni ste piče, jen já su letadlo

V tomhle bodě už se možná začínáte ptát, proč, když se mi měl tenhle film údajně tak strašně líbit, na něj zatím jenom takhle pičuju? Protože ta špatná propagace skrz konflikt Batmana a Supermana a pomrdání některejch postav v klíčovejch aspektech jejich charakteru je to doslova jediný, co mě na tomhle filmu sere. Jenže jak to?

Nevypadá snad Doomsday jak jeskynní zlobr kříženej se starým avokádem, kdyby ho navíc znásilnil Tim Roth z Neuvěřitelnýho Hulka? Jo, vypadá, ale bitva s ním je aspoň podstatně decentnější než ty apokalyptický orgie v Muži z oceli (ze kterejch si Michael Bay a Roland Emmerich dodnes vzájemně honí) a hlavně vypadá kurevsky hustě. Není snad Eisenbergův Lex Luthor totální pičus? Jasně, chvílema se možná chová jako jedenáctej Doktor na gallifreyským kokainu, vyjma některejch bodů jeho strategickýho uvažování na úrovni Arnolda Rimmera mi ale žíly vyloženě netrhal. A nebyl ten úplnej závěr snad úplně dementní? Nebyl, ale zatím se jen vychcaně vymluvím na spoilery, abych nemusel vysvětlovat proč.

A i když je samozřejmě spousta a spousta dalších věcí, který tomuhle filmu momentálně všichni metaj do ksichtu, faktem zůstává, že z nějakýho důvodu, kterej sám dost dobře nechápu, mi Úsvit spravedlnosti jako celek prostě sednul. Sednula mi jeho atmosféra, sednulo mi vystavení jeho rozšířenýho univerza, sednula mi jeho příběhová struktura, která se ze mě nesnažila každejch pět minut dělat totálního dementa, a sednul mi i jeho naprosto parádní soundtrack. A i když ta komiksová autenticita místy fakticky hapruje, ve výsledku mi sedlo aji to, že každá postava byla svým způsobem zajímavá, skvěle zahraná a měla v celkovým příběhu svou logickou roli (ano, dokonce i Superman).

A sem snad kvůli tomu všemu úplně vymaštěná piča? Čistě statisticky řečeno nejspíš jo, protože kdybyste chtěli, tenhle film jde naprosto krásně rozmlátit na atomy a moje hřejivý srdíčko uchcávající z výborný Gal Gadot a společnejch scén Bena Afflecka a jeho staršího bráchy Jeremyho Ironse se proti tomu může jít vycpat. Na druhou stranu byste se ale možná mohli všichni uklidnit, vytáhnout si hlavy z prdele a dát tomuhle filmu ještě šanci. Když už ne kvůli mně, tak aspoň kvůli smutnýmu Benovi. Protože ať už si o tomhle filmu myslíte cokoliv, Ben si kvůli vám bejt takhle smutnej fakt nezaslouží.