Zprasit to, jak to dosud nikdo nezprasil

Serošová novinka Star Trek: Discovery patří do takový skupiny prasáren, kterou můžete krásně hejtovat, aniž byste ztráceli čas zkoukáváním byť jediný epizody. Jakmile totiž seriál, kterej se má odehrávat deset let před původníma trekov­skejma sériema s papundeklovejma kulisama, plastovýma lodičkama a kapi­tánem Kirkem v roztrhlým triku, vytáhne ve svým prvním traileru naspeedovanej future design s lens flarama, ze kterejch by dostal epileptickej záchvat i J.J. Abrams, je jasný, že tady něco smrdí. A když do toho přidáte ještě i vyhazov původního showrunnera a Klingony, který vypa­daj, jako kdyby jeskyní zlobr vomrdal posádku skurut-hai, začne to smrdět ještě víc.

Po zhlídnutí prvních čtyř epizod je ale zároveň třeba dodat, že kdyby tohle všechno byly jediný problémy, který Star Trek: Discovery má, ještě by se nad tím dalo mávnout rukou a na nelogickou kontinuitu a divně vypadající záporáky použít obligátní výmluvu alternativních realit nebo zrcadlovejch vesmírů. Tohle všechno sou ale bohužel jenom příznaky mnohem hlubšího problému, kterej tkví v tom, že místo aby se novej seriál ze světa Star Treku odvážně vydával, kam se dosud nikdo nevydal, naopak si tak akorát odvážně zaráží hlavu do vlastní prdele.

Pozérští vesmírní sluníčkáři

Na obecný myšlence seriálovejch Star Treků je príma to, že vypravěj zajímavý sci-fi příběhy, skrze který zároveň vydávaj určítý stanovisko o důležitosti poznání, morálních hodnot, rovnoprávnosti, tolerance a všech těchhle pěknejch věcech. A díky tomu, že hlavní postavou Discovery je nejen ženská, ale k tomu navíc i černoška, v týhle tradici nová inkarnace Star Treku na první pohled úspěšně pokračuje. Prezentace tohohle přístupu je tady ale přitom bohužel tak agresivní a černobílá, že spíš než upřímnej záměr to celý začne hodně brzo připomínat jen prachsprostej studiovej kalkul čerpající z toho, jaký je multikulti u mladejch seriálovejch diváků dneska terno, aniž by na něm celýmu seriálu přitom jakkoliv hloubjejc záleželo.

Hlavní hrdinka (z něja­kýho důvodu zároveň nevla­stní sestra pana Spocka) tu má bejt jakože silná a nezá­vislá postava, která si nene­chá od nikoho do ničeho kecat. Ve výs­led­ku je z ní ale jenom aro­gantní piča, která tak akorát všechny sere a vrhá se do morál­ního boje proti Klingo­nům, který (teda mimo to, že vypadaj, jako kdyby měli místo ksich­tů prdele) seriál s napro­sto vážnou tváří přirovnává k uctívačům velkýho Dolana a ješ­tě si přitom hezky mastí klacek, jak mu ta sociálně-politická satira de od ruky.

Miss Kyselá prdel 2256

V tomhle směru Discovery prakticky přebírá strategii loňskejch Krotitelů duchů, u kterejch byl kdokoliv, kdo se je pokusil nějak zkritizovat, automaticky ozna­čenej za sexistu. A i když fanoušek Star Treku, co by měl zároveň pifku na ženský a menšiny, je něco jako fanda Evil Dead, kterýmu se dělá blbě při pohledu na krev, i tady se touhle taktikou docela efektivně podařilo zamaskovat fakt, že Star Trek: Discovery je celkově dost o hovně. I když si totiž odmyslíme, že ve svejch sociálně-politickejch komentářích je tenhle seriál věcnej asi jako hipízáckej uživatel Tumblru po prvním semestru genderovejch studií, jeho snaha bejt co nejvíc frý, kůl a in se zároveň bohužel odráží i na jeho celkovým tónu, kterej musí bejt strašně temnej a všechny postavy na sebe musí bejt permanentně nasraný.

Podobně jako se třeba Stargate Universe pár let zpátky snažilo tak moc kopí­rovat Battlestar Galacticu, až zapomnělo, co je na klasický Bráně vlastně zajímavý, snaží se Discovery bejt novým BSG a novým Game of Thrones v jednom, čímž jde paradoxně přesně proti tomu, o čem by měl seriálovej Star Trek bejt. Takže místo aby tu posádka Hvězdný flotily táhla za jeden provaz, objevovala nový světy a řešila základní otázky lidský morálky, života, vesmíru a vůbec, naopak jenom soustavně vytváří umělý konflikty, pouští se do digitálních vesmír­nejch přestřelek a používá vědecký poznání k vyvíjení novejch zbraní na titulní lodi, jejíž název je nejspíš stejně ironickej jako chlapský jméno hlavní hrdinky.

Nejde ani tak o to, že je Star Trek: Discovery špatnej seriál. Když si člověk odmyslí, jak se snaží ze všech myslitelnejch populárních trendů zpatlat kočkopsí dort (s pri­márním účelem propagovat novej streamovací tentonoc CBS), tak minimálně z čistě vizuálního hlediska se na to kouká hezky a některý dějový linky samy o sobě ještě úplně na hovno nejsou. Jde spíš o to, že Discovery je konkrétně špatnej Star Trek seriál a že věci, který by v jiný scifárně s jným zaměřením mohly fungovat, tady tak akorát chčijou proti větru.